Já a moje máma

Já a moje máma. Téma pro mne hodně kontroverzní, bolestivé, k zamyšlení i veselé.

Narodila jsem se jako prvorozená dcera, provorozená vnučka z obou stran. První dva roky, než se narodila má sestra, jsem byla princeznou, okolo které se točil svět. A pak to přišlo. Vůbec nevím jak se to stalo, ale najednou se u nás doma objevil malý, řvoucí svišť – moje sestra, a já se nasrala!!!

Nasrala jsem se na mámu, jak mi to mohla udělat. Jak si vůbec mohla dovolit, do našeho vztahu, který byl jen já a ona, přivést nějakou další holku. Vždyť jsme si přece stačily. Měly jsme jedna druhou. A nebo jsem ji nestačila?

Jsem nějaká nedokonalá, že musela přijít další, která je dokonalá. Nebo co se to vlastně děje? Teď už mě nemá ráda, když je tady ta druhá. Aha, tak to jsem teď vedle jak ta jedle, najednou jsem sama, bez mámy a ještě se řvoucím miminem, které mám mít ráda.

Však já Vám ukážu jak jsem hodná, dokonalá, poslušná, samostatná, zodpovědná, bezproblémová. Já Vám ukážu, že si Vaši lásku zasloužím. A budu o to bojovat do posledního dechu.

A tím jsem si sebe navlékla bič vlastní dokonalosti, kterým jsem se bičovala až do krve. Musela jsem všechno stihnout, všechno udělat, být bez chyby, pracovat jako Lída Korabelniková – sovětská údernice padesátých let, která pracovala na dvěste procent, nepromeškat ani jedinou minutu dne. Dokázala jsem si zorganizovat vše, abych byla dokonalá ve všech směrech – uvařit, vyprat, uklidit, udělat s dcerou úkoly, vést firmu, zajistit, spravit, … Vše držet pod kontrolou a nepustit, mít záložní plán na všechno, jen aby nedošlo k nepředvídatelným událostem.

A kde jsem byla já? Úplně vzadu, na posledním místě, hnána jen touhou ukázat, jak jsem dobrá.

Jenže se mi nedařilo. Ačkoliv jsem stále měla dostatek energie, jakoby mi utíkala. Utíkala právě do tohoto dokazování, předvádění a obhajování se. Nic nezůstalo pro mne, pro mé plány a touhy.

V jedné meditaci jsem najednou uviděla kořen mého boje. Jsou mi dva roky a já vidím sama sebe, jako malou bojovnici, nasranou malou bojovnici, která si myslí, že najendou zůstane bez lásky, když přišla její sestra. A v té meditaci jsem se spojila se svoji maminkou, která mi řekla, že jsem blázínek, protože ona má lásky dost pro nás obě. Že mě nikdy nepřestala milovat.

A já najednou viděla jak zbytečný boj jsem tolik let vedla, a nejsmutnější na tom je, že mým protivníkem jsem byla já sama. A v okamžiku, kdy jsem si tohle uvědomila, nastal klid zbraní. Vnitřní mír, spojení, pochopení, nekonečný prostor a láska.

A stačilo k tomu jediné – podívat se na vztah s mojí mámou. Podívat se do nejtajnějšího zákoutí mého srdce, který jsem zamkla, vyhodila klíč a nechtěla vůbec vidět co se v něm ukrývá. Bála jsem se bolesti, která pro dvouleté děcko je strašlivá, avšak nyní jen tak prošla okolo.

Najednou mi je jasné, proč jsem měla jen jedno dítě – bála jsem se, že je nebudu mít stejně ráda a že budou muset zažívat to, co já. Proč jsem se bála někoho milovat naplno – protože pak to fakt svinsky bolí, když ten člověk odejde. Proč jsem byla otravná s mojí dokonalostí – jak se asi lidi vedle mne cítili? A jak se cítili muži, kterým jsem dávala najevo, že všechno zvládnu? Jak se cítili mé sestry, kterým jsem byla neustále předhazována jak všechno umím, jsem chytrá a šikovná?

A také jsem viděla o co všechno jsem se připravila. Jak jsem se nechtěla chovat, jak jsem vzdorovala, jak jsem utíkala, jak jsem se oddělila od lásky. Jak jsem se povyšovala, jen abych nebyla znovu zraněna.

Není se čeho bát, nic nemůžete ztratit, jen získat. Prostor, který se uvolní jakmile uzdravíte vztah s mámou.

Prostor, který si pak můžete zaplnit podle svého.

Nyní mi to vše připadá komické, že jsem se tak dlouho trápila a bojovala sama se sebou a se všemi v mém okolí. Byla jsem směšná, jen jsem to neviděla. Jupíí, teď to vidím a je mi hej.

Poznaly jste se v mém příběhu? Připomělo Vám to část Vašeho života? Chcete se také podívat na Váš vztah s mámou z trochu jiného pohledu?

Pak je tu pro Vás workshop Vše o mé matce, a bude mi velkou ctí Vás na chvíli doprovázet.

P.S. Martinko, odpusť mi, že jsem byla naštvaná na Tebe, myslela jsem si, že ty jsi přičinou, že mě mamka přestala mít ráda.

Komentáře

Leave a Comment (0) ↓