Moje milá maminko,
jak moc ráda bych ti popřála k Tvým dnešním 65. narozeninám, políbila tě, objala. Nemohu, nejsi již 22 let mezi námi. Moc mi chybíš, stýská se mi.
Jsi pro mne stále tou mojí mámou, která mi utírala nos nasliněným kapesníkem – jak jsem to nesnášela, která mi pletla krásné svetry, ktere mi všechny holky záviděly. Která uměla snad úplně všechno na světě.
Mnohdy jsem neuměla říct jak moc tě mám ráda. Do dnes stále vidím naše poslední setkání v nemocnici. Pamatuji si Tvé ruce. Měla jsi nalakované nehty. Chtěla jsi, abych ještě chvíli zůstala, já však utekla. Utekla jsem před bolestí, kterou jsem cítila. Mami, ta bolest z Tvé blížící se smrti byla tak velká, že jsem myslela, že mi pukne srdce.
Trvalo mi mnoho let než jsem se s tím srovnala, než jsem otupěla natolik, abych tu bolest necítila. Zapomenout se však nedá. Často jsem mívala sny, které mě děsily. Mnohdy jsem proseděla celou noc v křesle, abych nespala a nemohl se mi zdát ten šílený sen. Ja se spolu připravujeme na Tvůj pohřeb.
Vyčítala jsem si, že jsem Tě nezachránila, že jsem nenašla pomoc, která by Ti vrátila chuť bojovat a žít. Taky jsem Tě za to, že jsi nebojovala, nenáviděla. nenáviděla jsem Tě, že jsi mě opustila.
Záviděla jsem kamarádkám jejich mámu, stále jsem hledala, kdo by tě nahradil. Nikoho tak skvělého jako ty jsem však nenašla. Cítila jsem se šíleně sama.
Celý život jsem se snažila, abys na mne byla pyšná. Výborně jsem se učila, vše organizovala, pomáhala ti, byla jsem poslušná, přizpůsobivá a nic jsem nechtěla – jen abys mě měla ráda. Myslela jsem si totiž, že mě nemáš ráda. Že nejsem dost dobrá a že musím být pořád lepší a lepší a že mne tím pádem začneš milovat. Mami, tím jsem na dlouhý čas ztratila sebe sama.
Ztratila jsem sama sebe, abych se mohla najít. Jsem již dospělou ženou, matkou. Vše vidím najednou jinak. Uvědomuju si, jak jsem se nad Tebe povyšovala, jak jsem s Tebou bojovala. Byl to marný boj. Dítě nemůže být výš než jeho rodič, to odporuje snad úplně všemu. A taky vím, že svoji dceru miluju tak bezpodmínečně, že i kdyby byla několika násobná vražedkyně, pořád to bude moje holčička a má láska k ní se nezmění a ani nezmenší.
Ušla jsem dlouhý kus cesty, udělala mnoho chyb, poučila se, ale je to můj život a jsem za něj zodpovědná. Jsem nádherná a výjimečná žena, Tvoje dcera.
Mami, byla bys na mne pyšná. Jako jsem pyšná já na to, že jsi mojí milovanou maminkou. Miluju Tě.
