pohadka-o-dvou-seminkach

Pohádka o dvou semínkách

Ve vlahé jarní půdě ležela vedle sebe dvě semínka.

První semínko povídá: „Chci růst! Chci zapustit kořínky hluboko do půdy a svými výhonky dosáhnout až nad vrstvu země, co je nade mnou… Z něžných pupenů chci rozvinout listy jako korouhve, aby všichni věděli, že už přišlo jaro… Chci cítit, jak měna tvářích bude hřát slunce a jak mé okvětní plátky bude svlažovat rosa.“

[highlight color=“autumn“ style=“style-2″]A tak rostlo.[/highlight]

Druhé semínko si říká: „Já mám strach. Když pošlu kořínky do země, nevím, co tam na mne v té tmě čeká. Když se budu tlačit tvrdou půdou nahoru, můžu si zranit jemňoučké výhonky…, a co když se mi do odkrytých pupenů pustí slimáci? A když rozvinu květy, přijde nějaké dítě a utrhne mě. Kdepak, udělám mnohem lip, když počkám, až bude bezpečno.“

[highlight color=“autumn“ style=“style-2″]A tak čekalo.[/highlight]

Slepice, která prohrabovala změklou jarní půdu a hledala v ní potravu, našla čekající semínko a hladově ho zhltla.

POUČENÍ

Ti z nás, kdo odmítají riskovat a růst, nežijí, ale jen přežívají. Cítí je jako oběti svého života, osudu, karmy, jakou seriál tragedií, kterým je jim ubližováno. Lásku vyměnili za pozornost, kterou získávají za každou cenu. Neumí dávat, čekají, co dostanou. Trpí pocitem, že nejsou dost dobří, že si nezaslouží to nejlepší a neustále čekají, až někdo rozhodne a nebo to udělá za ně. Necítí sílu se postavit sami za sebe, bojovat a vyhrát, mají strach (více ve videu).

Zatímco rostoucí lidé, se rozhodli vzít svůj život do svých rukou. Jsou tak dobří, že se rozhodli být stále jen lepší, silnější, odolnější. Život berou jako příležitost a nesnáze jako lekce, které je naučí. Otevřeli svá srdce lásce. Smířili se s minulostí, aby jim nekazila budoucnost.

Kým jste vy?

Komentáře

sdílejte tento článek

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on pinterest
Share on print
Share on email
Share on google
Share on twitter

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.