Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci, aby se všichni kolem nás měli dobře, a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
Že budeme oceněni, že si někdo všimne, jak jsme pro něj nenahraditelní, že se budeme víc přijímáni a milováni…
Chyba lávky
Víte, co vidím já? Zástupy lidí, většinou starších ročníků, kteří trpí pro své děti. Trpí pro své rodiče, sourozence, kamarády. Pomáhají, kde můžou. Přebírají jejich dluhy, starají se o domácnost, vychovávají jejich děti, věnují jim nadmíru svého času.
Dosaďte si každý, dle vašeho skutečného příběhu a teď se podívejte, jak jste na tom a kdy jste se naposledy po té či oné pomoci cítili naplnění. Nebo jste si spíše pokaždé řekli „jsem to ale blbec? Příště už to neudělám a znova jste se pustili do toho samého, znova zakopáváte, znova za svou pomoc a podanou ruku dostáváte akorát kopance? Buďte rádi.
Jednoho dne se totiž vyčerpáte
A dojde vám, jak jste promarnili roky běhání za tím, abyste před druhými vypadali dobře. Jak jste možná ulevovali svému černému a prolezlému svědomí, abyste si připadali trochu lidsky. Jak jste pomocí druhým zvyšovali svou vlastní hodnotu, kterou sami k sobě nemáte a tak měla alespoň na chvíli jakousi podobu. Pak máte totiž cenu. Pak si připadáte, že za něco stojíte. Pak okolí uzná vaši hodnotu. Pak za sebou zanecháváte záslužné stopy.
A až tohle pětiminutové štěstí pomine a vám dojde, jak jste se zase nechali nachytat, nastoupí pocity viny, že jste zase zradili své vlastní přesvědčení. Budete si chvilku namlouvat, jak to mělo smysl. Než upadnete do deprese. Situace se bude opakovat tak dlouho, až vyčerpáním padnete a už nebudete mít nic, co byste mohli rozdat. Pak nastoupí vyšší vůle a život se začne točit správným směrem.
Vytváříte dluhy
Svou pomocí druhým totiž neustále vytváříte dluhy. Většina pomáhajících jsou lidé, kteří neznají vlastní hodnotu. Nebyli uznáváni v rodině, či společenství, nechali by pro druhé na sobě dříví štípat. Jsou to takzvaní mučedníci – oběti. Rozhodnete se pro pomoc druhému člověku, ale vnitřně s tím úplně nesouhlasíte. Přesto to uděláte. Sami máte málo, ale dáte i to poslední. To není hrdinství a chvályhodný skutek, to je falešné pokrytectví.
Tak se to přece dělá v pohádkách. Dáváte z dluhu a vytváříte další dluh. Je to stejné, jako když si v bance vezmete půjčku, abyste zaplatili jiný dluh.
Až budete přetékat
Nejprve musíte naplnit sebe. Sobě dát hojnost. Hojnost času, hýčkání, zábavy, lásky, jídla, odění. A až budete sami naplněni a ty přebytky budou přetékat, jako kaše v „Hrnečku vař“, pak si může nabrat celá vesnice. Do té doby nemáte, co byste mohli dát. A uvidíte, že takové dávání jde samo. Nepřemýšlíte o něm ani předtím ani potom. Žijete život v hojnosti a dáváte ze sebe to nejlepší. Ne to, co nemáte.
Brzdíte druhé v rozvoji
Každá životní zkouška, která nám do života přijde, je jen pro nás. A pokud ji nesplníme, bude se opakovat tak dlouho, až ji zmákneme. Reparátů máme nespočet, ale s tím rizikem, že pokaždé je zkouška těžší a těžší.
Pokud někomu pomůžeme, bráníme mu v jeho přirozeném rozvoji a oddalujeme tak splnění jeho vlastního úkolu.
Když učíte dítě chodit, taky ho nemůžete pořád drže za ruku a pomáhat mu. Když spadne, můžete mu pofoukat bolístku a ukázat trasu, kudy může jít. Ale chodit musí samo a vy smíte pouze přihlížet. Je to stejný božský záměr, jako cokoliv jiného.
Přestaňte posluhovat a dělat ze sebe oběť, nechte své děti žít vlastním životem a jen pozorujte, neřešte ostatní, i oni mají své vlastní příběhy, prostě buďte tady jen pro sebe a přestaňte se za to trestat, že jednou budete myslet jen na sebe.
Začněte si dávat pozornost, péči, lásku, a uvidíte, jak vaše okolí pokvete s vámi. Dejte si bez výčitek všechno, po čem jste kdy toužili. Spěte, cpěte se nejvybranějšími lahůdkami, jezděte na dovolenou třikrát do roka. Nevyčítejte si to, a nenechte si to nikým vzít. Je to jen váš život. A dokud dovolíme ostatním, aby s námi manipulovali a dokud nám bude záležet, jak před okolím vypadáme, tak nikdy nenajdeme štěstí.
