Muž sledující město z výšky

Divoký muž není přítel, je to síla

Dokážeš mě milovat v oslepujícím žáru rodící se hvězdy, když zahrnuji teplem vzdálené měsíce?
Dokážeš mě milovat v černé díře, kde na mě nikdo nedosáhne? Dokonce ani ty?
Můžeš mě pak také milovat?
Dokážeš mě milovat, když vláčím buvolí lebky skrze špínu dní do rytmu prastarého bubnu?
Budeš mě milovat, když moje vousy schovají jizvy v mém srdci z bitev, které nemohu vysvětlit?
Budeš mě milovat, když nebudu mít dost odvahy, když budu poražený, když ti nedovolím ovázat mi rány?
Budeš mi důvěřovat, když budu vonět travou a šalvějí a když ze mě bude cítit whiskey a pot?
Když budu pít z poháru a hrát si v hvězdném světle, dovedeš mě domů?
Co se stane, když moje slova nedávají smysl a já mohu mluvit pouze svýma očima?

Dokážeš mě milovat dost na to, abys mě nechala odejít, aniž by ses mě ptala, kam půjdu?

Nejsem pudl, abych ležel načesaný na vodítku u tvých nohou. Jsem vlk, který přináší kosti pravdy.
Divoký muž není přítel. Není stavěný na živočišnou výrobu. Je to síla. Je to příčina následku. Je to poslání.
Bojíš se mě vpustit dovnitř? Ne jen mé tělo, ale i duši. Divoký muž není ani zloděj, ani vandal. Nic ti nevezmu. Nepošlapu vypučené rostlinky ani nebudu sbírat květiny jako trofeje. Jsem slunce na zatopených polích a oheň pro zamotané sítě.

Neboj se, milenko, matko, dívko, stařeno. Ber mě takového, jaký jsem.

Dokonce, i když mám sílu ničit světy, tebe nezničím.
Divoký muž je ochránce. Otec. Bojovník za vše dobré.
Když tě chaos smaže z povrchu zemského, očistí tvé maso od kostí, shromáždím všechny úlomky s láskou dohromady, dokud nebudeš připravená se dát znovu dohromady.
Když tvá moře vřou, a tvé vichry házejí auty na obilná pole, budu trpělivě čekat, až sena mě podíváš, abychom se tomu mohli oba zasmát.
Když se samo peklo otevře své strašlivé brány a pošle veškerý vesmír proti tobě…zaryji své paty hluboko do země. Položím svůj štít nízko. Můj meč bude ostrý, má lásko. Ocel něžně zpívá.
S úsměvem. Hoka Hey! Můj poslední dech, polibek na rozloučenou. Dnešek je dobrý den pro smrt.
Protože náš milostný příběh je z těch nejstarších. Největší příběh, který kdy byl vyprávěn.

Erós a Psyché. Šiva a Šakti. Ty a Já.

Stále stejní, a přesto odlišní. Mohlo by to být jinak?
Divoký muž není přítel. Je to divoká síla.

Komentáře

sdílejte tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *