Náš život je totálně ovlivněn vztahem s naší mámou. Vlastně tím, jak jsme se jako děti cítily. Milované, přijímané, vědomé sebe sama, odvážné, a nebo spíš vystrašené, bojácné, neznající svoji hodnotu, neumějící se postavit sama za sebe a trvat na svých potřebách?
Jakmile se začnete zajímat, proč jste právě taková, a nebo proč se dostáváte do těchto situací, zjistíte, za vším stojí Vaše matka. Právě ona je hlavní postavou Vašeho života, okolo ní se točí všechny Vaše nezdary a traumata, ona je zdrojem radosti a lásky, ale i nepochopení, nenávisti a soupeření. Vztah s matkou je nejsilnějším poutem našeho života. Je v něm mnoho lásky, nenávisti, bolesti, závislosti a zklamání. Je klíčem k pochopení sebe sama.
Rozumějte, není to o tom co a jak máma dělala, jak nás milovala, ale o nás. Jak jsme se cítily, jak jsme reagovaly, co jsme si myslely, jaké pravdy jsme tím pádem vzaly za své, jak jsme sebe posuzovaly, odsoudily a jaká břemena jsme převzaly.
Vztah s matkou je matricí mého vztahu k sobě samé i k ostatním lidem.
V dětství ji bezmezně obdivujeme, chceme být jako ona, do zhruba tří let je matka absolutní vládkyní a středobodem světa. Jsme na ni totálně závislé. Právě tato závislost nám nedovoluje být sama sebou ze strachu, že nebudeme přijímané, nebudeme milované, že ztratíme lásku matky.
A tak mnohdy žijeme přesně podle stejného vzorce jako naše máma, žijeme v jejím stínu, žijeme její pohled na život, i když se snažíme být jiné, jsme úplně stejné.
Zatímco dříve byla hlava rodiny otec, který v rodině rozhodoval o všem, dnes bývá v pozadí, nebo chybí úplně. Matka, která často zastupuje jeho i svoji roli zároveň, má pak v očích dcery neomezenou moc a dokáže všechno. To pak v dceři vyvolává pocit, že ona tohle musí zvládnout taky, a logicky pak vzniká pocit nedostatečnosti. A tím se dostává do začarovaného kruhu sebeobviňování, nepokory, nenávisti k sobě samé, ze kterého neumí vystoupit.
S matkou vzniká vztah již v prenatálním období, ona nám zprostředkovává genetické informace jak z jejího rodu, tak z otcova. Tomuto vztahu byly předobrazem vztahy žen, které se táhnou jako červená nit celou rodovou linii. Vztah s matkou je alfou a omegou našeho života a věrně jej kopírují vztahy s naším partnerem, našimi dětmi, na pracovišti, s kamarády.
Můj vztah s matkou byl velmi komplikovaný, na jedné straně jsem byla hodnou holčičkou, poslušnou na slovo, ochotnou vždy pomoci a být vždy k dispozici s radou, pochopením. Potlačila jsem svoje potřeby, jen aby se mnou nebyly problémy, zasloužila si přijetí, lásku, uznání. Tak jsem ztratila důvěru v sebe sama, v život, cítila jsem se bezcenná, nemilovaná, bez naděje. Na druhé straně jsem byla rebel, který se chtěl prosadit, šel hlavou proti zdi, ničeho se nebál. Měl vlastní názor, který dost razantně prosazoval. Tyto dva protipóly ve mně bojovaly, neměla jsem ráda svého rebela, nekolidoval s tou hodnou holčičkou, která prahla po lásce.
Uzdravením tohoto vztahu získáte zpět sama sebe.
Prvním krokem k uzdravení je uvědomit si celou situaci a uvolnit šílenou bolest, která stojí v pozadí tohoto vztahu. Je skryta za láskou, nenávistí, pohrdáním, nepokorou, a jinými pocity, které nyní cítíte.
Následně velmi důležité odpustit mámě co Vám kdy provedla, jaké „škody napáchala“ J.
Na závěr přichází odpuštění sobě samé. Je bezpodmínečně nutné odpustit sobě, že jste na sebe mnohdy vzala více, než unesete, jen abyste zůstala s matkou ve spojení, abyste získala víc lásky, víc pochopení, pohlazení, přijetí. Ruku v ruce přijde přijetí zodpovědnosti a smíření, což je ta nejkrásnější fáze.
Časem pocítíte, že se Vaše zátěž zmenšila a vzrostla Vám sebedůvěra, jako by Vám narostla křídla, jež Vám umožňují létat. Také zjistíte, že se Vám zesílila schopnost objektivity a jasného pohledu a jste schopny odhalit pokoušení Vás stáhnout zpátky ke starým vzorcům myšlení a chování. Nyní jste připraveny si vytvořit novou realitu, žít vlastní život.
Jste svobodná.
