Ella Hrubá

Pojď stoupat jak dým až tam…. To je refrén písničky od Pavla Bobka, která nám hrála v autě cestou do hor. Poprvé jsem byla na vysokohorské tůře v Rakousku, poprvé ve Štýrsku. Miluju Rakousko a do konce života nepřestanu být

[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Přísloví Indiánů z kmene Dakotů: “Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!”[/highlight] Naším mrtvým koněm, kterého se nedokážeme zbavit, i když už smrdí,  je především náš způsob myšlení, jsou to naše vzorce chování, tradice a pravdy, kterých se

Před časem mi jedna moje kamarádka poslala krásnou báseň, která odhaluje nitro a léčí naše zranění. Nezajímá mě, z čeho žiješ. Chci vědět, po čem toužíš, a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce. Nezajímá mě tvůj věk.

Pro nás ženy jsou vztahy jednou z nejdůležitějších hodnot. Žijeme jimi, řešíme je a měříme podle nich naši „životní úspěšnost“. Ve vztahu k našim dětem máme naprosto jasno. Milujeme je bezpodmínečnou láskou a nepožadujeme nic nazpět. Je to samozřejmé, jasné,

Já a moje máma. Téma pro mne hodně kontroverzní, bolestivé, k zamyšlení i veselé. Narodila jsem se jako prvorozená dcera, provorozená vnučka z obou stran. První dva roky, než se narodila má sestra, jsem byla princeznou, okolo které se točil

V jednom malém městečku, žila holčička Ela. Byla krásná, s dlouhými blonďatými vlasy, s modrýma očima jak studánky a hlavou plnou snů a ideálů. [highlight color=”autumn” style=”style-2″]Měla však také odvahu, touhu a odhodlání své sny splnit. Věděla, že když něco

Naštvat se. A pořádně. A uvědomit si, co všechno jste dokázala. Kam jste se ve svém životě dostala. Co jste zvládla. Co jste “vydržela”. Já sama jsem tímto pocitem dlouho trpěla. Mnohdy jsem měla dojem, že už mám takzvaně vyřešeno,

… se nikde nemůžeme naučit. Neexistuje škola, nejsou žadné kurzy. Prostě po narození našich dětí jsme vhozeny do vody a musíme plavat. Občas se topíme, občas zdatně plaveme, než nás zase smete velká vlna. I já jsem matkou, dnes již

Ve vlahé jarní půdě ležela vedle sebe dvě semínka. První semínko povídá: “Chci růst! Chci zapustit kořínky hluboko do půdy a svými výhonky dosáhnout až nad vrstvu země, co je nade mnou… Z něžných pupenů chci rozvinout listy jako korouhve,

Moje milá maminko, jak moc ráda bych ti popřála k Tvým dnešním 65. narozeninám, políbila tě, objala. Nemohu, nejsi již 22 let mezi námi. Moc mi chybíš, stýská se mi. Jsi pro mne stále tou mojí mámou, která mi utírala