Jako malá jsem sedávala s mojí prababičkou a ostatníma “babkama” pod lípou a poslouchala jejich povídání. Již tenkrát jsem žila svoji vášeň pro lidské příběhy. Za žádnou cenu jsem nebyla ochotna vyměnit tyhle babské sedánky, kde vzpomínaly a znovu prožívaly své příběhy, svůj život. Sedávaly jsme pod lipami, které dodnes na tom místě majestátně stojí a čelí větru dešti. Nezlomené, zdravé, prosperující, vyživované, bohaté, lákající se skrýt v jejich stínu.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Mohou být takové právě proto, že mají zdravé a silné kořeny. Jsou vyživovány Matkou přírodou – Zemí. Jsou napojeni na zdroj, proto mohou být tak mohutné a vzrostlé.[/highlight]
Jakmile jsou jejich kořeny poraněny, uhnilé nebo jinak poškozené, nedostává se jim výživa. Strom pomalu usychá, chřadne, umírá.
Napadá Vás podobnost s lidmi? Mne ano.
Také jsme se narodili do rodiny, kterou potřebujeme, poskytuje nám výživu, abychom mohli růst, vyvíjet se, stát se silnými a prosperujícími. Nejsou to jen naši rodiče, ale i naši předci – babičky, dědečkové, ostatní příbuzní, se kterými jsme byli v intenzivním kontaktu, kteří nám předávali své zkušenosti, jejichž názory nás formovaly. Oni jsou našimi vzory, jejich pravdy jsme převzali, jejich chování nám bylo inspirací. Oni se velmi snažili, podle svého nejlepšího svědomí, nám vše předat.
Jenže my jako děti jsme si někdy v minulosti vytvořili názor. Právě jako reakci na to, co jsme viděli, zažili, slyšeli, bylo nám předkládáno jako pravda, …
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Postupem času jsme začali rodiče soudit – co a jak dělají špatně, že my bychom to zvládli na jejich místě lépe. Jak mohou být tak hloupí a věřit tomu či onomu.[/highlight]
Začali jsme se vydělovat z rodinného systému. Nebo naopak se identifikovali se životem rodičů natolik, že jsme zapomněli kdo vlastně jsme.
Dospěli jsme a postavili se do života. A najednou není všechno tak růžové jak jsme si představovali. Jsme různě zkoušeni životem, dostáváme lekce, kterým úspěšně či méně úspěšně čelíme. Musíme se rozhodovat, chceme uskutečňovat své plány, plnit si své sny, milovat…
A ejhle, ono se nám to nějak nedaří. Máme pocit, že stále stojíme na místě, že se nám neustále vrací do života stejní lidé nebo stejné situace. Jako bychom stavěli dům a on se nám sesypal před dokončením. Stále musíme začínat znovu, síly ubývají, nebo naprosto rezignujeme a jen přežíváme. Mnohdy jsme nemocní a umíráme.
Jak je to možné? Co se s námi stalo?
Nejen stromy, ale i my lidé, potřebujeme zdravé a silné kořeny. Jenže my je nemáme.
Sami jsem si je usekli, sami jsme se vydělili ze systému. Jen my jsme zavřeli kohout životadárné energie. Strnuli jsme v našich představách jak by to mělo fungovat. Začali jsme se obviňovat, že nejsme dost dobří, když nemáme to, co chceme. Povyšujeme se nad své kořeny.
Co teď s tím?
Nejpřirozenější cestou je uzdravit kořeny svého Stromu života. Vydat se krok za krokem hledat slabá místa. Tak se lze napojit na zdroj energie, jedině tak se lze spojit se svým rodinný systémem. Váš Strom se vám odmění hojností plodů. Zažijete pocit plnosti, vlastní velkoleposti a výjimečnosti. Když začne proudit vyživující energie, začne se dařit ve všech úrovních Vašeho života.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Tak jako stromy si můžeme užívat plnou korunu, bohatost plodů. Silné větve odolávající větru a bouři. Stabilitu a pevné základy.[/highlight]
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Tím, že odhalíme minulost, utvoříme novou budoucnost.[/highlight]
