Osm uvědomění z hor

Pojď stoupat jak dým až tam….

To je refrén písničky od Pavla Bobka, která nám hrála v autě cestou do hor. Poprvé jsem byla na vysokohorské tůře v Rakousku, poprvé ve Štýrsku. Miluju Rakousko a do konce života nepřestanu být vděčná za to, co jsem zde mohla prožít, zažít…                                                                                               Fotky jsou přílohou 🙂

Moc jsem se těšila, protože každá cesta souvisí s uvědoměním. Bylo tomu tak i v sobotu. S batůžkem na zádech a holemi Nordic Walking jsem vyrazila.    2015-06-06 14.02.09

Majestátní hora Hohe Hütte na mne volala, a já směle vykročila. Po prvních pár metrech jsem byla zpocená a zadýchaná jako po maratonu,. Aby ne, bylo „příjemných“ 30 stupňů a i když cesta vedla lesem, byl to fakt pařák. Co chvíli jsem odpočívala, hlavou se mi honilo kde co.

Uvědomění číslo jedna – Pokud se mám na něco soustředit, pro zbytečné myšlenky není místo, jen odvádí pozornost. Je potřeba vše vyhodit, nasadit klapky a jít…

2015-06-06 12.47.25

Jenže to lehko řekne, ale velmi těžko uskutečňuje. Můj kolotoč v mozku se točil na plné obrátky, chvíli rychle, chvíli pomalu. Trápila jsem se sama se sebou, a čím více jsem chtěla jít, tím hůře se mi šlo.

Uvědomění číslo dvě – Všechno je v naší hlavě. Vše si vytváříme sami. Vše také sami můžeme změnit.

Jakmile se mi podařilo zkrotit mého šotka v hlavě, šlo se mi parádně. Byla jsem nadšená. Cítila jsem se skvěle. Mohu chodit po výletech, mám co jíst, kde spát, miluji, jsem milována, dělám co mě naplňuje.

Mám první hodinu za sebou, došla jsem k záchytnému bodu, převýšení skoro 500 výškových metrů. Jsem na sebe pyšná. Ten kopec byl snad do pravého úhlu.

2015-06-06 12.46.18

Uvědomění číslo tři – Nikdo nemá právo Vás hodnotit a kritizovat jací jste nebo co byste měli dělat a nebo jací byste měli být. Každý jsme jedinečný a máme svoji cestu a hodnotit můžeme jen a jen sami sebe.

A teď teprve začne to pravé drama. Jsem rozhodnutá jít na vrchol, ale poslechnu své kolegy, kteří jsou přede mnou, že je ta cesta velmi náročná a že se sejdeme v jednom penzionu vzdáleném hodinu chůze a pak se spolu vrátíme. Moje intuice mi říkala – Jdi dál, pokračuj. Neposlechla jsem ji.

Uvědomění číslo čtyři – Vždy poslouchejte svoji intuici.

Cesta do penzionu vedla pohádkovým lesem. Tolik odstínů zeleně jsem ve městě ještě neviděla :-). Najednou jsem byla malá holka a les byl lesem z mého dětství. Viděla jsem malého hádka, mrtvou myš a spoustu mravenišť a ohromné mravence. Musela jsem projít zvířecí oborou, která byla oplocená a každý vandrovník si musel otevřít vrátka, aby mohl jít dál. Prostě fakt nádhera. Co chvíli jsem pozorovala křoví, jestli nezahlédnu nějaké větší zvíře. To by bylo teprve dobrodružství. Sama vydaná na pospas vlku a nebo medvědovi.

2015-06-06 15.34.03

V okamžiku, kdy jsem došla k penzionu, mi volali mí kolegové, že se spletli, že jsem šla na druhou stranu od výchozího stanoviště, od auta. Co teď? Jít po silnici a počkat na ně na cestě domů a nebo se vrátit odkud jsem přišla…

Vzteky jsem neviděla.

Uvědomění číslo pět – Vztek je velmi silná emoce, která nám může sloužit a nebo škodit, podle toho, co si vybereme. Pokud ji obrátíme proti sobě, usadí se někde v těle a ničí nás zevnitř. Pokud ji použijeme jako hnací motor, pomůžeme nám.

Zvolila jsem druhou možnost běžela jako o život nedívajíc se napravo, nalevo. Les šuměl, slunce pálilo, ze mne lily potoky potu. A zase se mi na chvíli roztočil kolotoč v hlavě. Sebeobviňování, proč jsem se nechala zblbout, není nutné se obviňovat a trestat. Jsme jen lidi a nejsme dokonalí, neomylní. Prostě se to tak někdy semele, a nemůžeme neustále mít nad vším kontrolu.

Uvědomění číslo šest – Věřte jen sami sobě, svým pocitům a nenechte se nikdy svést z cesty, pokušení číhá na každém rohu.

Uvědomění číslo sedm – Lidé vždy sledují především svoje zájmy, a nejde jim vůbec o Vás, ale o naplnění jejich potřeb.

K autu jsme došli současně. Necítila jsem nohy. V pěti hodinách skoro 10 km a 600 výškových metrů.

Ale byl to úžasný výlet, a rozhodně ne poslední. Jsem rozhodnutá se vrátit a dojít na vrchol, i kdyby čert na koze jezdil. A samo, že půjdu na další výšlapy. Objevila jsem kouzlo pochodů. 🙂

A malá tečka na závěr

Uvědomění číslo osm – Když nejde o život, jde vlastně o nic.

2015-06-06 12.21.29

Komentáře

Leave a Comment (0) ↓