orlem-mezi-slepicemi

Orlem mezi slepicemi

Byla jsem orlem mezi slepicemi.

Chtěla jsem létat.

Věděla jsem, že jsem orel a že létat umím. Pamatovala jsem si, jak je to krásné a inspirující. Cítit vítr v peří a nechat se šlehat větrem do očí.

Chtěla jsem létat.

Jenže jsem byla neustále přesvědčována, že jsem slepice. Ne nadarmo mi neustále můj táta připomínal, že jsem jen slepice.

A tak jsem se naučila kvokat jako ony, ale uvnitř vřela vášeň pro létání, cítila jsem, že tam nepatřím,  že něco smrdí v království dánském.

Chtěla jsem létat.

I když stále cítím pachuť zklamání, že se mě ostatní snažili napasovat do formy. Do jejich představ o slepičím životě, do jejich životních zkušeností, do jejich víry co je a není možné.

Jejich urputnost zapříčinila pochyby o mně samé.

Sama sebe jsem zpochybnila,  zpochybnila jsem svoji schopnost létat, jen abych byla přijímána stádem slepic. Z lásky ke slepicím jsem potlačila sama sebe. Všechna příkoří a výsměch jsem obrátila proti sobě, jen abych někam patřila, abych byla přijímána a milována. Ztratila jsem sama sebe.

Chtěla jsem létat.

I za cenu, že nebudu již více součást slepičího stáda, že se mi ostatní slepice budou vysmívat, že budu neoblíbená, že nebudu přijímána a milována, že zůstanu sama…

Chtěla jsem létat. 

Létám.

V nebi je tolik orlů, kteří pochopili dříve než já.

Chtěla jsem létat, létám.

 

Komentáře

sdílejte tento článek

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on pinterest
Share on print
Share on email
Share on google
Share on twitter

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.