V jednom malém městečku, žila holčička Ela. Byla krásná, s dlouhými blonďatými vlasy, s modrýma očima jak studánky a hlavou plnou snů a ideálů.
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Měla však také odvahu, touhu a odhodlání své sny splnit. Věděla, že když něco chce, že stačí jen požádat. Že stačí si to prostě vzít. Byla sebevědomá. Byla odvážná. Stále se ptala, byla zvědavá a chytrá.[/highlight]
Ela vypráví o svých snech a plánech doma, ve své rodině, ve svém okolí. Chce sdílet nadšení, odvahu, své plány. Jenže nenajde pochopení. Nejbližší rodina, lidé, které miluje, kteří ji milují, ji začnou zrazovat. Začnou jí říkat, že je divná, že k nim určitě nepatří, že je kukaččí mládě a nebo spadla cikánům z vozu. Že nemůže jen tak mít co chce, protože na vše se musí tvrdě dřít. Že není ze správné rodiny, nenarodila se do zlaté kolébky.
Proč to říkají? Protože sami ve svém životě ztratili odvahu, dostali strach, posrali se. To je jejich jedovaté náboženství. Neumí se postavit sami za sebe, vymlouvají se, že kvůli nedostatku peněz nemohli dělat to, co chtěli. Že kvůli rodině a dětem museli tvrdě pracovat, aby je uživili. Že kvůli tomu, že patrner je jim nevěrný, tak pijí. A mnoho dalších rozumných a racionálních důvodů. Obviní peníze, děti, rodinu, psa i kočku z toho, že zradili sami sebe.
Zatímco jediným důvodem je, že se posrali. A žijí podle hesla – Kdo není posraný, je proti nám.
A Ela?
Z lásky ke svému klanu přestane používat svoji intuici, odhodí svoji odvahu a začne se bát. Posere se taky, a tak zapadne do prostředí posraného klanu. A čeká, že klan uzná, že patří k nim, že je jedna z nich. Že není kukaččí mládě, že ji nepřinesla vrána, že je vlastně jedna z nich. Čeká, že ji ocení, že se kvůli nim posrala.
Veškerou svoji energii věnuje tomuto předem prohranému boji. Je vysílená – odborně tomu říkáme vyhořelá – burnout. Bojuje vlastně na všech frontách svého života – ve vztahu, v práci, v rodině. Jed pochybností o sobě samé a strach jít a uskutečnit své sny, ji prolezl a infikoval celé její tělo. Je paralyzována a vlastně stále jakoby se točí v jednom kole. Ztratila sama sebe. Ztrácí energii, která ji pak chybí pro ni samotnou.
Znáte tento příběh? Připomíná Vám to něco? Je to i Váš příběh? Jak se dostat z tohoto kolotoče??? Jak vystoupit?
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Vzpomeňte si na tu Vaši malou holčičku, která je ukrytá uvnitř Vašeho srdce. Udělejte si na ni čas. Vzpomeňte si jaká byla …[/highlight]
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Vzpomeňte si jaké měla sny a plány, co chtěla v životě dokázat. Pozorujte ji, jak se cítí, co chce.[/highlight]
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Buďte tady pro ni, poslouchejte ji. Respektujte ji.[/highlight]
[highlight color=”autumn” style=”style-2″]Co dáte sami sobě, to se Vám vrátí. Najděte všechny ty úžasné vlastnosti, které jste odhodila, abyste zapadla do posraného klanu. Objevte samy sebe.[/highlight]
Chcete-li pomoct na cestě za Vaší holčičkou, ráda Vám pomohu
